Svrab

Když se řekne svrab, mnoho lidí ho spojí se středověkem, kdy naprosto nevyhovující hygienické podmínky byly přímo ideální pro šíření tohoto onemocnění. První zmínky o něm pocházejí již z Egypta a Blízkého východu 494 let před naším letopočtem. Odkazy na něj najdeme i v bibli a dost zmatený popis vyslovil i řecký filozof Aristoteles, jenž s odkazem na veš utíkající s malého pupínku nevědomky určil příčinu onemocnění. Přesnou charakteristiku a pojmenování Scabies, čili svrab či prašivina vyřkl římský lékař Celsus. S hypotézou, že je příčinou parazit přišel sice již italský lékař Giovanni Cosimo Bonomo v roce 1687, avšak popis roztoče pojmenovaného Sarcoptes scabiei, neboli zákožka svrabová přinesl o několik let později italský biolog Diacinto Cestoni.


Zákožka svrabová je mikroskopický parazit, jenž dorůstá maximálně do velikosti 0,5 mm, přičemž samečkové bývají až o polovinu menší. I když se jedná o mikroskopické organismy, někdy jsou v kůži patrné jako bílé tečky. Možná by se mělo konkretizovat, že takto viditelné mohou být pouze samičky, které se zavrtávají do kůže, kde vrtají kanálky. Do jejich slepých ramen každý den naklade jedno až dvě vajíčka. S těchto oválných, přibližně 0,1 mm velkých vajíček se během 3 až 4 dnů vylíhnou larvy. Ty následně migrují na povrch kůže, kde se z nich po dalších třech dnech stávají nymfy. Celé stádium přeměny v dospělého roztoče trvá přibližně 20 dnů. Po dosažení dospělosti se zákožka spáří a oplodněné samičky se opětovně zavrtávají do kůže, aby zde kladli vajíčka. Během 4 až 6 týdenního životního cyklu jich naklade v průměru 50, přičemž přibližně jen 10% se podaří dožít dospělosti.


Svrab je typický intenzivním svěděním, které je způsobeno některou bílkovinou vylučovanou zákožkou. O jakou konkrétní se jedná, je stále předmětem studia. Tato bílkovina vyvolává alergickou reakci, s níž krom svědění mohou být spojené drobné pupínky, výražka a ekzémy. Na intenzitě příznaků se podílí i samotný imunitní systém. U lidí trpící alergií či poruchou imunity může docházet až k odlupování kůže. S doposud neznámého důvodu dochází k jeho zvýšenému výskytu v patnáctiletých intervalech, kdy vždy prudce stoupne množství nakažených. Největší výskyt se u nás objevil v roce 1993, kdy se výskyt vyhoupl na 136 případů na 100 00 obyvatel. V současnosti se toto číslo pohybuje pod hranicí 30, avšak jen velice špatně se dá odhadovat, jak velkou roli sehrává pokles výskytu tohoto roztoče.


Stále panuje přesvědčení, že svrab je nemocí skupiny lidí žijící v nízkých hygienických podmínkách, což u mnoha nemocných vyvolává stud. Ano, v těchto kruzích je jeho výskyt mnohem pravděpodobnější, ale rozhodně se nevyhne nikomu z nás. Do kontaktu s ním můžeme přijít v jakémkoliv větším kolektivu. Není nic výjimečného, že se objevuje v domovech důchodců, ubytovnách i mateřských školkách, zkrátka v prostorách, kde se pohybuje větší množství lidí. Nejčastěji k přenosu parazita dochází dlouhodobějším kontaktem s nakaženou osobou, krátkým podáním ruky či dotykem k přenosu obvykle nedochází. Dalším zdrojem nákazy může být ložní prádlo, oblečení a ručníky, avšak zde je pravděpodobnost již mnohonásobně menší, neboť zákožka se mimo hostitele nemůže pohybovat a přežívá jen dva až tři dny. Je totiž poměrně citlivá na vysychání a na přímém slunci či teplotách nad 50 °C, přežívá mimo hostitele dokonce jen několik minut.


Face Fat Transfer
Cosmetic Dentist Las Vegas
kamagra shop deutschland