Po kontaktu se zákožkou se samotné onemocnění objeví za 4 až 6 týdnů, tedy v době, kdy se tento roztoč stačí dostatečně rozmnožit, aby vyvolal reakci organismu. Pokud se jedná o reinfekci, je tato doba mnohem kratší, v extrémních případech se může jednat jen o několik málo dnů. Nejtypičtějším příznakem je velice intenzivní svědění. To bývá zpravidla nejsilnější v nočních hodinách, kdy uleháme do postele a pod dekou si prohřejeme tělo. To napomáhá zákožce ve zvýšené aktivitě a tedy i vyššímu uvolňování sekretů.
Dalším typickým znakem je vznik chodbiček, které mohou být přímé nebo častěji esovitého tvaru. Ty mají našedlou nebo narůžovělou barvu o velikosti několika milimetrů až centimetrů. Velice často jsou doprovázeny výsevem malého pupínku, připomínajícího hmyzí bodnutí. V jeho lokalitě se povětšinou právě nachází samička. Tyto chodbičky se tvoří v místech s jemnou kůží, tedy v meziprstních prostorách, na hýždích, zápěstí, v okolí lokte a kolen, v podbřišku, prsních dvorců a genitálií. U dětí může být přítomnost zákožky spojena se zduřením lymfatických uzlin a i místa chodbiček bývají mnohem častější na dlaních, ploskách nohou, zádech a obličeji.
Krom typických příznaků svrabu se můžeme setkat i s jeho zvláštními formami. U lidí trpících přehnanou hygienou nebývají kožní projevy příliš patrné a jediným symptomem je pouze intenzivní svědění. U těchto lidí je mnohdy jediným vodítkem ke stanovení správné diagnózy objevení svrabu u osoby sdílející domácnost. Jedinci s porušeným imunitním systémem reagují na zákožku vznikem silných krust zrohovatělé kůže. Této variantě se dříve říkalo norský svrab, nyní se používá výstižnější pojmenovaný krustovitý nebo také ztvrdlý svrab. Nejčastěji bývají zasaženy ruce, krk a hlava. Oproti běžnému svrabu dochází k extrémnímu přemnožení zákožky, která se velice špatně léčí, neboť zrohovatělá kůže znesnadňuje léčbu.